ČEMU VĚŘÍME

Písma

Bible, svatá Písma Staré a Nové smlouvy, je pro nás jediným autoritativním Slovem Božím k člověku (1. Tesalonickým 2,13). Věříme v doslovnou a plnou inspiraci původních (hebrejských a řeckých) textů; tato inspirace je vyhlašována i v Bibli samotné (2. Timoteovi 3,16; 2. Petrova 1,20-21; 2.Petrova 3,16; Žalm 12,7). Naše víra a praxe proto podléhá jediné viditelné autoritě, a tou je Bible.

Božství

Bible učí, že je jeden trojjediný Bůh, věčně existující ve třech osobách – Otec, Syn a Duch svatý. Tyto tři osoby jsou si rovny jak z hlediska jejich věčného bytí a božské podstaty, ale i moci, slávy, a řady dalších atributů a znaků dokonalosti (Deuteronomium 6,4; 2. Korintským 13,13; Titovi 2,13; Židům 1, zejména 1,8).

Kristus – jeho osoba a dílo

Bible učí, že Pán Ježíš Kristus, věčný Syn Boží, se stal člověkem, aniž by přestal být Bohem, byl počat Duchem svatým a narodil se z panny Marie, a to proto, aby mohl lidem zjevit Boha a vykoupit hříšníky (Jan 1,1-2; Lukáš 1,35; Izaiáš 9,6; 7,14; Filipenským 2,5-8; Galatským 4,4-5; Židům 1,1-3).

Pán Ježíš Kristus zemřel na kříži za naše hříchy, jak bylo prorokováno dávno před jeho prvním příchodem (Žalm 22; Izaiáš 53; 1. Korintským 15,1-8). Bible zjevuje, že Pán Ježíš zaplatil svou smrtí plnou cenu potřebnou k našemu vykoupení, „přinesl jedinou oběť za hříchy navěky… Neboť jedinou obětí učinil navždy dokonalými ty, kdo jsou posvěceni“ (Židům 10,12.14).

Podle učení Písem jsme byli ospravedlněni, neboli prohlášeni Bohem za spravedlivé, když jsme uvěřili, že Pán Ježíš zemřel za naše hříchy a že byl doslovně, fyzicky, tělesně vzkříšen z mrtvých (Římanům 3,24-25; 4,25 1.Petrova 2,24; Efezským 1,7; 1.Petrova 1,3-5).

Apoštolé byli očitými svědky Jeho nanebevzetí. Pán Ježíš Kristus je nyní vyvýšen po pravici Boží. Tam, coby náš velekněz, plní úlohu zástupce, přímluvce a zastánce, který za nás denně prosí (Skutky 1,9-10; Židům 9,24; 7,25; Římanům 8,34; 1.Janova 2,1-2).

Duch svatý – jeho osoba a dílo

Pán Ježíš učil a my věříme, že Duch svatý je osobou, která obviňuje svět z hříchu a podává důkaz o spravedlnosti a soudu. Je nadpřirozeným činitelem při znovuzrození, přebývá ve věřících a zapečetil je ke dni vykoupení (Jan 16,8-11; 2.Korintským 3,6; Římanům 8,9; Efezským 1,13-14). Všichni, kdo věří v Pána Ježíše Krista, jsou zahrnuti v jednom křtu, který byl uskutečněn Duchem svatým, když byla zformována církev o Letnicích (1. Korintským 12,13).

Člověk

Bůh ve svém Slově zjevuje, že stvořil člověka k svému obrazu a podobě, ale že Adamovým hříchem lidstvo padlo, zdědilo hříšnou přirozenost a odcizilo se Bohu. Člověk je sám o sobě naprosto neschopen napravit svůj ztracený stav (Genesis 1,26-27; Římanům 3,22-23; 5,12-21; Efezským 2,1-3.12).

Posvátnost lidského života je nesporná: Bůh prohlásil, že stvořil člověka k svému vlastnímu obrazu, záleží mu na jeho údělu, a tak poslal Krista zemřít, aby každý, kdo v Něho věří, mohl být zachráněn. Každý člověk má proto důstojnost a zaslouží si respekt a křesťanskou lásku (Žalm 8,7-9; Kolosským 3,9-11).

Cesta k spáse

„Slovo pravdy, evangelium naší spásy“ (Efezským 1,13) vyzývá k pokání před Bohem a k víře v našeho Pána Ježíše Krista“ (Skutky 20,21). Spasení je dáváno z Boží milosti na základě víry, tedy důvěry v osobu a dílo Pána Ježíše Krista na kříži. Pán Ježíš Kristus na kříži o svém díle sám prohlásil: „Je dokonáno“. Aby člověk získal spasení, nemůže k tomuto dílu vykonanému na kříži nic přidat – může pouze důvěřovat, že Spasitel se postaral o úplné zadostiučinění před Bohem a že zaplatil plnou cenu za naše hříchy. Písmo jasně učí, že člověk může být ospravedlněn pouze vírou. Je před Bohem prohlášen za spravedlivého pro zásluhu a dílo našeho Pána Ježíše Krista (Efezským 2,8-10; Jan 1,13; 1. Petrova 1,18-19).

Bible jednoznačně učí, že všichni vykoupení jsou střeženi Boží mocí, a tak se těší věčnému bezpečí v Kristu. Každý věřící proto už nyní vlastní věčný život (Jan 6,37-40; 10,27-30; Římanům 8,1. 38-39; 1. Korintským 1,4-8; 1. Petrova 1,4-5; Juda 1-2).

Církev

Bible nahlíží na Církev, která je Kristovým tělem, jako na duchovní organismus, který je tvořen všemi znovuzrozenými lidmi přítomného věku počínaje Kristovými apoštoly. Církev byla Duchem svatým o Letnicích zformována a obdařena mocí a jednoho dne bude vtržena do oblak, aby byla navždy s Kristem (Efezským 1,22-23; 5,25-27; 1. Korintským 12,12-14; 2.Korintským 11,2; 1. Tesalonickým 4,17).

Písma Nového Zákona jasně učí o založení a přetrvání místních církví (Skutky 14,27; 20,17.28-32; 1. Timoteovi 3,1-13; Titovi 1,5-11).

Podle učení Bible má být každá místní církev (církev v daném místě, místní sbor) nezávislá, nemá být zvnějšku řízena ani kontrolována, a to ani formálně ani neformálně. Je přímo zodpovědná nejvyššímu Pastýři, Ježíši Kristu (Skutky 13,1-4; 15,19-31; 20,28; Římanům 16,1.4; 1. Korintským 3,9.16; 5,4-7.13; 1. Petrova 5,1-4).

Ustanovení praktikovaná v církvi

Pokud se týká úkonů viditelně uskutečňovaných v místní církvi na základě Písma, rozeznáváme dva: křest ponořením do vody a Památku Páně (též Večeři Páně nebo „lámání chleba“). Oba jsou fyzickým znázorněním duchovní reality, jsou významné jako svědectví Církve v tomto věku a jsou určeny pouze pro skutečné spasené věřící v Krista (Matouš 28,19-20; Skutky 2,41-42; 18,18; 1, Korintským 11,23-26).

Zbožný způsob života

Všichni věřící by měli žít tak, aby svému Spasiteli a Pánu nedělali hanbu (2. Timoteovi 3,1-5; Římanům 12,1-2; 14,13; 1. Janova 2,15-17; 2. Janova 9-11; 2. Korintským 6,14-7,1).

Kristův návrat

Očekávaný návrat našeho Pána, který je naší „požehnanou nadějí“, je doslovný, viditelný, brzký a premileniální. Ke vtržení církve dojde před sedmiletým soužením. Na konci soužení se Kristus vrátí spolu se svými svatými, aby na zemi ustanovil své tisícileté království (1. Tesalonickým 4,13-18; Titovi 2,13; 1. Tesalonickým 1,10; Zjevení 3,10; Zachariáš 14,4-11; Zjevení 19,11-16; 20,1-6; Žalm 89,3-4).

Věčný stav

Pán zřetelně učí o tělesném vzkříšení všech lidí, spasených k věčnému životu a nespasených k soudu a věčnému odsouzení (Matouš 25,46; Jan 5,28.29; 11,25-26; Zjevení 20,5-6.12-13).

Boží slovo učí, že duše vykoupených jsou ve smrti odloučeny od těla, avšak v přítomnosti s Pánem, kde radostně čekají na první vzkříšení. Tehdy dojde k opětovnému spojení ducha, duše a těla a k věčnému oslavení s Pánem (Lukáš 23,43; Zjevení 20,4-6; 2. Korintským 5,8; Filipenským 1,23; 3,21; 1. Tesalonickým 4,16-17).

Duše nevěřících po smrti zůstává v sklíčenosti a trápení až do druhého vzkříšení, kdy dojde k opětovnému spojení duše s tělem. Pak bude následovat soud před velkým bílým trůnem a následně uvržení do ohnivého jezera. Tyto lidi nečeká zánik, nýbrž věčné trápení, kdy ponesou trest za své hříchy proti Bohu (Lukáš 16,19-31; Matouš 25,41-46; 2. Tesalonickým 1,7-9; Juda 6-7; Marek 9,43-48; Zjevení 20,11-15).

Stručně řečeno, věříme tomu, co učí Bible, a výše je uveden stručný seznam klíčových biblických nauk. Pokud máte jakýkoli dotaz ohledně těchto nauk, obraťte se na nás (info@sporilov.org).